od Simon Bodych
Aktualizováno 22. 10. 2026
13 min čtení
Reference spousta kandidátů řeší až na poslední chvíli. To je chyba. Ve finální fázi náboru často rozhodují právě drobnosti, a dobře zvolený člověk na telefonu nebo v e-mailu může potvrdit, že nejste jen někdo s pěkným CV, ale člověk, se kterým se dá opravdu pracovat.
Z pohledu HR je reference málokdy hlavní důvod, proč firma někoho přijme. Dost často ale bývá posledním potvrzením, že si náborář nebo manažer vybral správně. A občas je to i moment, kdy kandidát zbytečně ztratí body, protože oslovil nevhodného člověka, neupozornil ho předem nebo poslal kontakt na bývalého šéfa, který si už sotva vybavuje jeho jméno.
Tenhle průvodce vám ukáže, jak o referenci požádat profesionálně, lidsky a bez trapnosti. Najdete tu i konkrétní texty do e-mailu, na LinkedIn nebo do zprávy, přehled toho, koho vybírat a koho raději ne, plus realistický pohled na to, co personalisté při ověřování referencí skutečně zjišťují.
Často slýchám názor, že reference už dnes nikoho nezajímají, protože existují testy, case studies, portfolia a zkušební úkoly. Jenže praxe je jiná. U řady pozic, hlavně tam, kde jde o odpovědnost, samostatnost, práci s klienty, vedení lidí nebo přístup k citlivým informacím, si firmy reference dál ověřují.
Podle SHRM reference checks používá velká většina zaměstnavatelů u odborných a manažerských rolí. Nejde jen o formální kolonku. Náborář si tím potvrzuje tři věci. Zaprvé, že kandidát skutečně dělal to, co uvádí. Zadruhé, že fungoval i v běžném provozu, nejen na pohovoru. A zatřetí, že s ním nebyly zásadní problémy v oblasti spolehlivosti, spolupráce nebo komunikace. {SHRM}
Dobrá reference obvykle potvrdí:
Stručně řečeno, životopis tvrdí, reference potvrzuje.
Nejčastější počet jsou 2 až 3 reference. U seniorních pozic se někdy počítá i se 4 nebo 5 kontakty, ale to není standard pro každou roli. V Česku je běžné, že si firma řekne o dvě jména, případně o jednoho bývalého nadřízeného a jednoho člověka, který s vámi úzce spolupracoval.
Orientačně to bývá takto:
Počet ale není to nejdůležitější. Lepší jsou dvě silné reference od lidí, kteří znají vaši práci do detailu, než pět kontaktů na osoby, které řeknou jen: „Ano, pracoval tu.“
Nejlepší reference dává člověk, který vaši práci skutečně viděl. Ideálně přímo. Personalista nepotřebuje kamaráda, který vás má rád, ale někoho, kdo umí popsat konkrétní situace, výsledky a způsob spolupráce.
Dobrá volba bývá:
Naopak slabá nebo nevhodná volba bývá:
Pomůže jednoduchý test tří otázek. Viděl ten člověk vaši práci zblízka? Doporučil by vás s klidem dál? Umí uvést konkrétní příklady a výsledky? Pokud aspoň u jedné otázky váháte, hledejte dál.
Moc brzy je zbytečné, moc pozdě stresující. Ideální chvíle přichází ve chvíli, kdy už máte za sebou první kolo výběru a vidíte, že je firma vážně ve hře. U většiny kandidátů to znamená po prvním nebo druhém pohovoru, případně ve chvíli, kdy vás firma sama požádá o kontakty.
Jestli rozesíláte desítky žádostí týdně, připravte si seznam vhodných lidí dopředu. Neinformujte je ale pokaždé hned. Lepší je ozvat se v momentě, kdy se opravdu rýsuje konkrétní firma, role a časový rámec. Tím šetříte jejich čas i vlastní reputaci.
Pozdě neznamená jen den před telefonátem od personalisty. Pozdě je i situace, kdy člověka oslovíte bez kontextu a čekáte, že si během pěti minut vybaví spolupráci před třemi lety.
Kandidáti často dělají jednu klasickou chybu. Snaží se získat reference od co nejvýše postavených lidí. Jenže ředitel, který vás zahlédl dvakrát na poradě, má pro náboráře menší hodnotu než přímý vedoucí, který s vámi rok řešil cíle, projekty i průšvihy.
Preferujte člověka, který umí mluvit o tom, jak pracujete, ne jen o tom, že jste ve firmě existovali.
Nikdy nikoho neuvádějte jako referenci bez souhlasu. Vypadá to neprofesionálně a hlavně tím druhého člověka dostanete do nepříjemné situace. Náborář zavolá, reference netuší, o jakou roli jde, v rychlosti improvizuje, a výsledek je slabý.
Dobrá žádost je stručná, konkrétní a dává prostor říct ne. To je důležité. Ne každý se na referenci cítí, ne každý má čas a ne každý je pro vás vhodný. Chcete upřímný souhlas, ne vynucené „asi jo“.
Zvlášť když jste spolupracovali před delší dobou, pomozte člověku zorientovat se. Připomeňte projekt, tým, období a pár výsledků. Nesepisujte mu řeč. Stačí rozumné vodítko.
Například: vedli jsme spolu implementaci CRM pro obchodní tým, měl jsem na starosti školení a nastavení workflow, projekt jsme spustili o tři týdny dřív, než byl plán. To už je pro referenci použitelný rámec.
Tahle část rozhoduje víc, než si kandidáti myslí. Pokud někdo souhlasí, pošlete mu aktualizované CV, popis pozice, název firmy, časový rámec náboru a 2 až 4 body, které dávají smysl zmínit.
Nejde o manipulaci. Jde o přípravu. Reference pak nemluví obecně, ale relevantně k roli, o kterou se ucházíte.
Jakmile víte, že firma bude reference skutečně kontaktovat, napište krátkou zprávu. Uveďte jméno firmy, roli a přibližně kdy se mohou ozvat. To je základ slušnosti.
Reference není automatická služba. Ten člověk pro vás věnuje čas, někdy i 15 až 30 minut hovoru. Poděkování po skončení procesu je minimum. Pokud vás přijmou, napište to. Pokud ne, klidně taky. Udržujete tím vztah do budoucna.
Dobrý den, paní Nováková,
hlásím se teď na pozici HR specialisty ve firmě, která se zaměřuje na nábor do výrobních podniků, a ráda bych se zeptala, zda byste mi byla ochotná poskytnout pracovní referenci.
Spolupracovaly jsme spolu ve společnosti ABC při náboru operativních i administrativních pozic a myslím, že právě Vy dobře znáte můj styl práce i výsledky.
Pokud by Vám to vyhovovalo, pošlu Vám krátký popis role, aktualizované CV a pár bodů k tomu, na co se firma pravděpodobně zaměří.
Děkuji za zvážení a budu ráda za upřímnou odpověď.
Dobrý den, pane Králi, obracím se na Vás s prosbou. Jsem teď ve výběrovém řízení na pozici projektového koordinátora a rád bych se zeptal, zda byste byl ochotný dělat mi pracovní referenci. Na projektu migrace dat jsme spolupracovali poměrně intenzivně, takže by Vaše zpětná vazba mohla být pro firmu užitečná. Když budete souhlasit, pošlu stručné podklady. Děkuji.
Ahoj Petro, mám na tebe prosbu. Jsem v posledním kole na novou pozici a firma po mně možná bude chtít 2 reference. Byla bys v pohodě s tím, kdybych tě uvedl jako jednu z nich? Kdyžtak pošlu i popis role a připomenu projekty, na kterých jsme spolu dělali. Jestli se ti to nehodí, úplně v pohodě.
Osobní prosba funguje dobře tam, kde máte dobrý vztah. Nepotřebujete dlouhý úvod. Stačí být věcný.
Můžete říct třeba: „Jsem teď v závěrečné fázi výběrka na pozici account managera. Bylo by pro tebe v pohodě dát mi referenci k naší spolupráci na klientech v agentuře?“
Tady kandidáti často podcení přípravu. Souhlas je teprve začátek. Pokud chcete dobrou referenci, pošlete krátký a přehledný briefing. Ne román. Ne dvacet příloh. Praktický balíček informací.
Měl by obsahovat:
Vzor navazující zprávy:
Dobrý den, pane Svobodo,
děkuji, že jste souhlasil s referencí. Posílám stručné podklady. Jde o pozici Senior Account Manager ve firmě, která se zaměřuje na B2B software. Přikládám aktuální CV a popis role.
Firma během pohovorů hodně řešila práci s klíčovými klienty, vedení obchodních jednání a schopnost koordinovat více oddělení. Pokud by to pomohlo, můžete zmínit naši spolupráci na klientovi Delta, kde se nám podařilo navýšit roční obrat asi o 22 procent, a také zavedení nového reportingového procesu.
Podle HR by se mohli ozvat během příštího týdne. Ještě jednou děkuji.
Lidé si často představují, že reference je jen formalita typu „pracoval u vás? ano, ne“. U některých velkých korporací to tak někdy opravdu vypadá, zvlášť pokud mají přísná interní pravidla a potvrzují jen datum nástupu, odchodu a pracovní pozici. To je ale jen jedna část reality.
Mnoho firem, hlavně menších a středních, se ptá konkrétněji. Typické otázky bývají:
U manažerských rolí bývají otázky ještě detailnější. Třeba jak vedl lidi, jak dával zpětnou vazbu, jak zvládal konflikty, jestli držel priority, nebo jak komunikoval změny. U obchodních pozic firmy často zjišťují i to, jak kandidát pracoval s klientskými vztahy a zda byl důvěryhodný. U finančních a compliance rolí zase řeší pečlivost, diskrétnost a dodržování pravidel.
Náborář většinou zbystří ve chvíli, kdy reference mluví příliš obecně, dlouho váhá nebo se vyhýbá jasné odpovědi na otázku, zda by člověka zaměstnala znovu. To neznamená automaticky problém, ale rozhodně to není ideální signál.
Reference není jen názor. Často jde i o ověření faktů. Firmy si běžně potvrzují:
Proto se vyplatí mít CV fakticky přesné. Nafouknutý titul, posunutá data nebo přikrášlená odpovědnost jsou přesně ty věci, na kterých se kandidát zbytečně spálí.
Ne každý, kdo souhlasí, je dobrá volba. Někdy člověk kývne ze slušnosti, ale nadšení z toho nemá. A to je problém. Vlažná reference umí poškodit víc než žádná.
Varovné signály bývají docela čitelné:
V takové situaci je rozumnější oslovit jiného člověka. Často poslouží lépe projektový vedoucí nebo seniorní kolega než formální nadřízený, který pro vás ve skutečnosti nemá co říct.
Odmítnutí není osobní útok. Někdo má firemní zákaz poskytovat reference, někdo nechce hodnotit bývalé kolegy, někdo už si není jistý detaily a nechce mluvit nepřesně. To je fér. Ve skutečnosti je lepší dostat upřímné ne než vlažné ano.
Odpovězte slušně a bez tlaku. Třeba takto:
Děkuji za upřímnost, vážím si toho. Rozumím a jsem rád, že jste mi dal vědět otevřeně. Každopádně děkuji i za naši dřívější spolupráci.
Tím vztah nekazíte a můžete se obrátit jinam.
To je v Česku velmi častá situace. A zcela legitimní. Nemusíte dávat kontakt na současného šéfa, pokud si nepřejete, aby se o vašem hledání nové práce dozvěděl. Většina slušných zaměstnavatelů to respektuje.
Řešení bývá několik:
Tohle je rozumný kompromis a personalisté se s ním setkávají běžně.
Nemáte za sebou pět let v korporátu? Nevadí. I absolvent může dodat solidní reference, jen budou mít jinou podobu. Zdrojem může být vedoucí stáže, školitel, vyučující, garant diplomové práce, koordinátor dobrovolnické akce nebo vedoucí brigády, pokud umí mluvit o vaší spolehlivosti a přístupu k práci.
U juniorů firmy často sledují hlavně:
Nemusíte mít referenci od „velkého jména“. Potřebujete člověka, který o vás umí mluvit věrohodně.
Lidé, kteří mění práci chytře, neřeší reference ve stresu dva dny před finálním kolem. Udržují si malý seznam kontaktů průběžně. Stačí jednoduchý dokument nebo tabulka.
Doporučuji mít u každé reference:
Jednou za rok nebo dva se ozvěte. Krátká zpráva stačí. Třeba poděkování, update, gratulace k nové roli nebo přání k Vánocům. Ne kvůli vypočítavosti, ale proto, že profesní vztahy mají fungovat průběžně. Když se ozvete po šesti letech jen s prosbou, bývá to zvláštní.
Tady je rychlý seznam přešlapů, které vídám nejčastěji:
Tyhle chyby nejsou dramatické samy o sobě. V součtu ale vytvářejí dojem chaosu a nepřipravenosti. A právě v závěru výběrového řízení to může rozhodnout.
Než kontakty pošlete firmě, zkontrolujte si následující:
Požádat někoho o referenci není složité. Chce to ale trochu taktiky a normální lidský přístup. Vyberte člověka, který vás opravdu zná, oslovte ho s respektem, dejte mu kontext a nepředpokládejte, že si vše vybaví sám.
Silná reference není náhoda. Je to výsledek dobrých pracovních vztahů a dobré přípravy. Když to uděláte správně, reference nebude jen formalita na konci procesu, ale další argument, proč si firma vybere právě vás.
Sdílet:
No comments yet. Be the first to share your thoughts!
22 min čtení
18 min čtení
19 min čtení